Albert Beckles dátum narodenia a životopis

Albert Beckles je zcela výjimečná osobnosť ve svetě kulturistiky, pro kterou budeme jen veľmi těžko hledat srovnání. A mám pro to hned několik pádných argumentů. Jeho kariéra trvala déle než čtvrt století, v rozmezí let 1965 až 1992 se účastnil více než stovky soutěží. Získal všechny myslitelné tituly, a to jak Mr. tak Mr. Universe federace NABBA i IFBB v kategoriích amatérů i profesionálů. grand prix. Jeho těžko uvěřitelných 13 účastí na Mr. Olympia překonal až v roce 2013 Dexter Jackson, přičemž se šestkrát umístil mezi finálovou pěticí! - Mr. Olympia. V roce 1985 k němu měl ovšem nejblíže, kdy pouze neporazitelná legenda našeho sportu Lee Haney byla nad jeho síly. A to v poli poražených zůstali takoví borci jako Makkawy, Gaspari, Berry DeMey, zhrzený Sergio Oliva a celá řada dalších. Všechny je dokázal deklasovat ve věku 55 let! Guinnessovy knihy rekordů, který asi zůstane navždy nepřekonán, stejně jako jeho poslední triumf v roce 1991, kdy na úplném konci své kariéry v 61 letech dokázal zvítězit na Niagara Falls Pro Invitational. S kulturistickým pódiem se rozloučil následující rok, ale ze světa kulturistiky rozhodně nezmizel, protože působil řadu let jako profesionální rozhodčí IFBB.

Zásadní důvod, proč se k této nezapomenutelné osobnosti našeho sportu vracíme těmito řádky, spočívá v datu jeho narození a tím je rok 1930, přesněji 14. červenec. Počty jsou to elementárné, v letošním roce oslavil Beckles devadesátiny! Místo narození? Malý ostrůvek v Karibiku - Barbados. "Trénink kulturistů na Barbadosu", která byla pro tento malý tropický ostrůvek se zhruba čtvrt milionem obyvatel signifikantní, domnívám se totiž, že na Barbadosu byla (nevím ovšem, jestli stále je) největší koncentrace kulturistů s ohledem na počet obyvatel na světě. Barbados je totiž v kulturistickém světě velmi známý pojem.

V příjemném tropickém klimatu strávil dětství i dospívání a poté s rodiči emigroval do klimaticky podstatně méně příznivého Londýna. Zde teprve začal ve svých 27 letech trénovat. Po osmi letech tréninku se postavil na kulturistické pódium a nezačal vůbec špatně - třetím místem na NABBA Mr. Universe ve střední kategorii. Mr. Britain, ale jeho úsilí bylo korunováno až po dlouhých pěti letech v roce 1970. V tomto roce se štěstěna definitivně postavila na jeho stranu (jak známo, štěstí přeje připraveným) a v tomto roce triumfoval i na mezinárodním kolbišti ziskem absolutního titulu Mr. Europe. V následujícím roce nejenom zopakoval zisk národního titulu, ale přidal k tomu dva ještě významnější: absolutní vítězství na IFBB Mr. Universe, ale i na AAU Mr. World, a aby toho v tomto roce nebylo málo, tak si zopakoval svoje vítězství ve střední kategorii z roku 1967 na NABBA Mr. Universe 1971.

grand prix a samozřejmě vrchol v kulturistice nejvyšší, Mr. Olympia. zdolání této mety se soustředilo jeho další úsilí. roce 1973 opětovné získání titulů Mr. Europe a Mr. Universe ve střední kategorii. se neváhal v rámci přípravy na rok 1975 přestěhovat do USA, a když už tento krok učinil, tak kam jinam než do Los Angeles, přímo do epicentra veškerého dění v kulturistice. Správně vytušil, že pokud bude žít a připravovat se přímo v USA, tak se podstatně zvyšují jeho šance na vítězství, ba i na dobré umístění na Mr. Olympia. A také je hned v roce 1975 při svém prvním startu na Mr. Olympia využil. Třetí místo v lehké kategorii představovalo velmi slibný začátek, vždyť v ní nezvítězil nikdo jiný než Franco Columbu před Edem Corneym.

Tady je nutno připomenout, že v těchto letech od roku 1975 až 1979 se soutěžilo na Mr. Olympia ve dvou kategoriích (do 200 liber a nad 200 liber) a teprve mezi jejími vítězi se určil držitel titulu Mr. Olympia. již šesté vítězství v řadě, je mu věnován slavný dokument o kulturistice Pumping Iron a díky tomu, že se v něm Beckles také objevil, tak mu to zajistilo nesmrtelnost na poli kulturistiky. Tento přelomový rok pro něho tedy znamenal první z celkem třinácti účastí na Mr. Olympia a až na výjimky se s ním muselo počítat do top 10. Rok 1981 znamenal pro něho první profesionální vítězství, a to na New England Grand Prix, přičemž pokořil i budoucího Mr. Olympia Chrise Dickersona, který mu ovšem porážku v tomtéž roce oplatil na Night of Champions. V tomto roce byl Beckles obzvláště pilný, byť vynechal Mr. Olympia. Obrazně řečeno téměř neslezl z pódia, a pokud jsem dobře počítal, tak se zúčastnil 11 soutěží, přičemž jeho nejhorší výsledek bylo 6. místo!

Těžko si dnes dokážeme představit, jak dokázal držet tak vyrovnanou špičkovou formu prakticky po celý rok, ale to bylo pro něho typické. V účasti na soutěžích nijak zvlášť nepolevil ani v následujících letech a jeho forma měla i dle výsledků stoupající úroveň. Ta bezesporu gradovala v letech 1984 až 1986, a to přesto (nebo právě proto?), že se účastnil nejmenšího počtu soutěží. Zjevně si správně uvědomil, že pokud chce opravdu uspět na Olympii, tak se nesmí rozptylovat a tříštit svoje síly na tak velkém počtu soutěží. mu vyplatila, protože v roce 1984 zvítězil na třech ze čtyř soutěží, kterých se zúčastnil, přičemž pokořil pokaždé i úřadujícího Mr. Olympia Samira Bannouta. Lepší pozici na nadcházející vrchol sezóny Mr. Olympia si ani nemohl přát, takže do New Yorku jel již jako jeden z horkých favoritů. Zvítězil Lee Haney, kterému zdatně sekundoval Mohamed Makkawy a třetí skončil nejlepší německý kulturista všech dob Jusup Wilkosz. 4. místo těsně pod medailovou trojicí se může zdát sice trochu nevděčné, ale koho nechal za sebou?

Night of Champions v New Yorku. Setřást z trůnu stávajícího Mr. Haneyho se zdálo ve věku 55 let (to musím ještě jednou zopakovat!) snad až příliš opovážlivé, ale co chybělo? Od roku 1982 nabral 5 kg té nejkvalitnější svalové hmoty, a tak se svými 97 kg byl důstojným soupeřem naprosto ojedinělé osobnosti, jakou bezesporu osminásobný držitel tohoto titulu byl a stále je. Druhým místem tedy dosáhl maxima možného, protože Lee Haney se po celou dobu druhé poloviny osmdesátých let ukázal jako neporazitelný fenomenální kulturista, na kterém si vylámali zuby ti nejlepší současní kulturisté. Haneyho. Vše šlo stranou a soustředil se pouze na tuto soutěž. Ale jak to tak bývá, když člověk moc chce, tak se většinou nezadaří tak, jak by si přál. A tak na rozdíl od roku 1985 ten následující rozhodně nedopadl dle jeho představ. Znamenalo opětovné 4. místo neúspěch? Pouze relativní, 99,9 procent kulturistů by ho bralo všemi deseti, ale pochopitelně ne tak Albert Beckles. Věkem se již začal přibližovat šedesátce, musel konkurovat někdy i o generaci mladším soupeřům a to, že se nevzdal, ukazuje na sílu jeho osobnosti.

Ještě v roku 1987 obsadil vynikajúce 7. miesto na Mr. Olympia, ale místo toho, aby svoji soutěžní aktivitu tlumil s pribývajícím věkem, tak udělal přesný opak. Obnovil svoje téměř sebevražedné tempo soutěží a v roce 1989 jejich počet dosáhl absolutního maxima - třináctkrát stál na pódiu a stále byl zářným příkladem toho, že vrcholová kulturistika se dá dělat v každém věku! A to ještě neřekl poslední slovo… Rok 1991 a vítězství na Niagara Falls Pro Invitational - mohl si přát lepší zakončení své kariéry?

Jistě Vás napadá myšlenka, jak je možné, že si dokázal udržet svoji formu prakticky po celou dobu jeho 27 leté kariéry, a nejen to, stále se pomalu, ale jistě zlepšoval, a to i po jeho padesátce, kdy vlastně zaznamenal svoje nejlepší výsledky. Opravdu těžko nalézt uspokojivé vysvětlení, jistě se u něho sešel větší počet příznivých faktorů, které mu tuto stabilní, neustále se zlepšující formu umožnily. Bezesporu v tom hrála velkou, ne-li rozhodující roli genetika, a rovněž bych kladl důraz na jeho tréninkovou filosofii, kdy v budování svalové hmoty zvýrazňuje slova pomalu a trpělivě, tedy v žádném případě nenabrat v objemovém období 10 až 15 kg a poté v předsoutěžní přípravě téměř vše shodit v zájmu dosažení finální formy. To rozhodně nejsou od něho prázdná slova, on se této filozofie sám úzkostlivě držel. Další rozhodující aspekt jeho dlouhověkosti v kulturistice (a zřejmě i životní) byla skutečnost, že se mu vyhýbala zranění, vždyť za těch již zmíněných 27 soutěžních let vynechal celkem pouhé tři roky! Dalším zjevně nezanedbatelným aspektem byla zřejmě odolnost organismu proti vedlejším negativním účinkům aplikace anabolických steroidů, s čímž se nikdy netajil. Nejpřesvědčivějším důkazem je jistě skutečnost, že i ve svých devadesáti letech je stále mezi námi.

Kulturistické soutěže vyhrávají ti, jejichž postava je dokonale vyvážená ve všech svalových partiích a na jejichž postavě opravdu velmi těžko hledáme nějaké slabiny. K tomu nám vítězové většinou nabízejí nějaký bonus v podobě výstavní svalové partie, která takovou výjimečnou osobnost proslaví. snad lýtka, ovšem doslova třešničkou na dortu byly jeho bicepsy, jejichž vrchol těžko nacházel srovnání mezi elitou profesionálních kulturistů, napadá mne pouze Robby Robinson… A jak už to tak bývá, zde genetika zafungovala stoprocentně, protože pažím rozhodně nevěnoval větší pozornost, ba spíše naopak. Věděl, že se musí věnovat těm slabším svalovým partiím, mezi které patřily především prsní svaly. Proč tomu tak bylo? Totiž dříve, než se přestěhoval do Velké Británie, tak se na rodném Barbadosu věnoval několik let vzpírání, a třeba dodat, že úspěšně. Rozvinul tím svalstvo zad, nohou, ramen, ba i břicha, ale prsní svalstvo zaostávalo a hrudník zůstal plochý. Promyšleným a tvrdým tréninkem ho však dokázal vypracovat na úroveň ostatních svalových partií.

Jeden z největších omylů kulturistiky je snaha kopírovat tréninky špičkových kulturistů, a to především té partie, která je u nich dominantní. Pro příklad nebudu chodit daleko. a tvary jeho bicepsů jsou mu vrozené a tréninkem je jen velmi těžko ovlivníte - pokud vůbec. Vezměme si tedy za příklad tu partii, která mu dělala největší problémy a na jejíž zlepšení musel vynaložit maximální úsilí. Samozřejmě musel hodně experimentovat a v počátcích zařazoval především různé formy tlaků na rovné lavici. tím nedosáhl optimálních výsledků. Proto ve snaze zaplnit celou plochu hrudního koše svalovou hmotou a získat estetičtější vzhled prsních svalů začal upřednostňovat cviky na šikmé lavici, aby co nejvíce rozvinul horní partie prsou, ale zároveň prováděl i mnoho tlaků na rovné lavici užším úchopem, kterými zase cílil na vnitřní oblast. (v polovině osmdesátých let, ze kterých pochází níže uvedený trénink, byl schopen cvičit tlaky na rovné lavici s 80kg jednoručkami a bench-press trénoval se 195 kg), tak používal středně těžké váhy, ovšem s precizní technikou a nikdy nešel pod 10 opakování. To konečně vidíte v konkrétním popisu jeho tréninku. Protože se jedná o specializaci, tak prsní svaly procvičoval třikrát týdně a z toho dvakrát (v pondělí a v pátek) se zaměřil na horní oblast a jednou (ve středu) měl jeho trénink všeobecný charakter. Už na první pohled je zřejmé, že tato specializace na prsní svaly je velmi náročná, ale jistě Becklesovi přinesla požadované výsledky a zlepšení této partie na úroveň těch ostatních.

Bez zajímavosti nejsou ani jeho objemy, kterými disponoval v období vrcholné formy. Rozhodně nebyl žádné monstrum, jeho tělesná váha nikdy nepřekročila metrák při výšce 170 až 174 cm, objem hrudníku 124 cm, pasu 79 cm, stehen 63,5 cm, lýtek 43 cm a fenomenální paže 50 až 51 cm. Takže se není co divit, že v kulturistickém světě, který si tak potrpí na přezdívky, dostal označení "The Peak" (vrchol).

V průběhu mnoha let tréninku vyzkoušel snad každý cvik, každou metodu či tréninkové postupy popsané v odborné literatuře, a tak je zcela zákonité, že i on přispěl se svojí troškou do mlýna. Společně s Billem Reynoldsem vydal v roce 1987 knihu Peak Physique, kde popsal svoje zkušenosti v oblasti tréninku a předsoutěžní přípravy. Na rozdíl od místy až sžíravé ironie Rickyho Waynea vnesl bývalý bodybuilder a žurnalista Jeff Everson do sportu humor a laskavou nadsázku. Tohle napsal v roce 1986 o Albertu Becklesovi: "Albert oslavil v červenci narozeniny, ale nikdo neví, zda je mu 47 nebo 55 let. Joe Weider chtěl zjistit jeho stáří a poslal jej do Institutu pro nukleární výzkum při univerzitě v Chicagu. Během procházení pramenů týkajících se Becklesova věku jsem nemohl přehlédnout legendu, která se kolem zázračného mužě z Barbadosu vyformovala.

A dále: "S pravidelným tréninkem jsem začal až po příjezdu do Anglie ve věku 21 let." Prima, pokud je tomu tak, přijel do Anglie roku 1951, nicméně je známo, že ke cvičení se pod vlivem staršího bratra dostal již na Barbadosu. Dále z knihy: "Pravidelně trénuji až od 27 let", což by znamenalo od roku 1957. A pokračuje: "V dvě letech jsem vyhrál Mr. Britain a Mr. Europe." Počítám-li správně, vítězství se odehrálo v roce 1959. Je však nezpochybnitelně jisté, že Beckles získal první titul Mr. Britain až v roce 1970!

Beckles v časopise Muscular Development (únor 1972): "Je mi 32 let, jsem ženatý, mám dvě děti a pracuji jako úředník." Úředník, to mne podržte. V interview pro časopis Iron Man v roce 1982 Beckles prohlásil, že je mu 42 let a trénuje od roku 1965. Podle toho se narodil v roku 1940 a cvičí od dvaceti pěti. Jiný autor v témže časopise uvádí 52 let (tzn. narozen 1931). Německá Sportrevue před Mr. Olympia 1985 napsala, že Becklesovi je 54 let, a tudíž se narodil v roce 1931. O rok později Sportrevue rezignovala slovy: "Al Beckles má tělo na dvacet, ale je mu buď 47, alebo 55 let!"

Ricky Wayne v Muscle Builderu odhaluje úplné datum narození jako 14. červenec 1931. Konečně FLEX v reportu ze soutěže Niagara Falls Pro Invitational 1992 obdivuje Becklesův věk 62 let a ještě v roce 1995 oznamuje Lonnie Tepper (Iron Man), že Beckles má 57 let (nar. 1938) nebo 65 let (nar. 1930). Na webu mrofansite.com píší 14. červenec 1930. Jako perličku na závěr přidám údaje z magazínu FLEX (července 1984). Beckles přísahá, že má 45 let. Bill Dobbins cituje Waynea Demiliu a tvrzení, že Becklesovi je 52 let, přičemž opět Beckles udává 46 let. Tři různá čísla z jednoho časopisu! Ptáte-li se, kde je pravda, tak skutečně nevím. Renomovaný historik IFBB Joe Roark uvádí datum takto: "14. červenec 1930(?)", tedy s otazníkem v závorce, a osobně bych se přiklonil k roku 1938.

Albert Beckles je původem z ostrova Barbadosu, do roku 1966 državě Velké Británie, ležícím spolu s Malými a Velkými Antilami, Grenadinami, Guadeloupem, Jamajkou, Kubou, Portorikem a Trinidadem v Karibské oblasti. Tento požehnaný tropický ráj mořeplavců, pirátů a bukanýrů dal kulturistice celou řadu skvostných atletů jako Sergio Oliva, Ricky Wayne, Bertil Fox, Roy Callendar, Johnny Fuller, Earl Maynard, Christopher Forde, Wilfred Sylvester, Serge Nubret, Darrem Charles nebo Albertův synovec Darcy Beckles. Připusťme, že se narodil v roce 1930, 1931, 1938 nebo 1940 a do Anglie přesídlil v roce 1951 (1957, 1959…). Leč již vážně, do rodiny patřilo sedm dětí, čtyři sestry a krom Alberta dva starší bratři, Aubrey a Oscar (ten imigroval do Anglie dříve a skončil třetí na Mr. England 1961).

Albert poprvé okusil činky v nejstarší posilovně na ostrovech, The Zenith Barbell Club, kde začínal jeho soukmenovec a předchůdce, později profesionální zápasník a filmový herec Earl Maynard. Nalézala se na předměstí hlavního města Bridgetownu a tam Albert rovněž poprvé otevřel časopis plný fotografií vzpěračů Johna Davise a Jima Bradforda. Byl to Hoffmanův Strength & Health. Čas od času na ostrov doputoval i Weiderův Muscle Power, představující vynikající černé kulturisty Leroye Colberta, Arta Harrise a Melvina Wellse, a šlachovitý Beckles chtěl mít právě takové svaly.

Jelikož klub vedli vzpěrači, musel Al trénovat olympijské discipliny a po čtyřech letech nazvedal v kategorii do 75 kg slibný součet 365 kg (tlakem 112,5 kg, trhem 105 kg, nadhozem 137,5 kg). Kvůli zaměření gymu na vzpírání nebyly k dispozici jednoručky, tudíž Albert musel sundávat kotouče z menších činek a jednoručky pracně sestavovat. Tak či onak, vypracoval si postavu s masivní horní částí stehen (výsledek těžkých dřepů do 230 kg), mizernými lýtky a slušným svalstvem paží s geneticky nevídaně vyformovanými bicepsy.

Po příjezdu do Londýna v roce 1960 zahájil intenzivní studium účetnictví a nakonec našel práci jako civilní zaměstnanec na ministerstvu obrany a spřátelil se s Harrym Rotherym, úředníkem, který udiven Albertovým očividným potenciálem pro něho v budově ministerstva nechal zařídit skromnou posilovnu! Díky tvrdému tréninku a Rotheryho nezištné pomoci, s níž na vlastní náklady pořizoval kladky, lavičky a stroje, Beckles v roce 1965 vyhrál prestižní soutěž Mr. Southeast Britain a na celonárodním fóru skončil pátý. Posilovna dostala jméno Ariel Gym, Beckles trenéra Franka Adamse a britské magazíny nové snímky dosud neznámého kulturisty.

V této době se oženil s dívkou jménem Corsilla a měli postupně tři syny: Marka, Ronalda a Richarda. Trénoval tehdy pětkrát týdně s kuriózním rozdělením partií. V pondělí procvičoval záda, v úterý břicha a znovu záda, ve středu měl v programu hrudník s lýtky, ve čtvrtek opakoval cviky na záda z pondělka plus ramena a v pátek dělal totéž jako v úterý. Mimo to každý den přidával cviky na bicepsy a tricepsy. Co do stravování jedl jen třikrát denně, hlavně libové maso, a pil hodně mléka.

Konkrétně ráno ovesnou kaši, vejce a slaninu, k obědu vejce, hovězí a ovoce, večer další hovězí stejk. "Ten chlap je žrout!" prohlásil trenér Adams. "A na konci čtyřhodinového tréninku vypadá stejně svěží jako předtím!" Už z toho lze soudit, že musel vlastnit podobně geneticky dané schopnosti regenerace jako mýtický Sergio Oliva. Míry z roku 1966: výška 171,5 cm, váha 82 kg, biceps 47 cm, hrudník 123 cm, pas 78 cm, stehno 65 cm, lýtko 41 cm. Roky 1967-1968 znamenaly postup na domácích soutěžích a sbírání titulů; mistrem Británie se stal dvakrát (1970-1971) a během následujících let nasbíral téměř všechny hlavní tituly.

IFBB Mr. Universe - 1970 (první do 175 cm), 1971 (absolutní vítěz) a 1973 (opět první v kategorii). NABBA Mr. Universe - 1970 (druhý do 174 cm), 1971 (vítěz kategorie do 174 cm). AAU Mr. World 1971 - absolutní vítěz. Debut na Mr. Olympia si odbyl již v roce 1975 v Pretorii, tam byl třetí ve váze do 200 liber. V 80. letech Beckles chytil příslovečný druhý dech. Měl již čtyřicet (nebo padesát) let a postavu nebyla bez drobných chybiček. O estetice a vyváženosti tudíž nešlo seriózně hovořit, z druhé strany však disponoval úžasnou hustotou svalů a na tehdejší dobu nevídaným vyrýsováním každé partie. V roce 1980 Beckles vyhrál World Professional Championships (podruhé ještě v roce 1982) a pevně držel pozici vedle dalších šampiónů. Dvakrát zvítězil na Night of Champions v New Yorku (1982 a 1985) a pravidelně sbíral prémie na IFBB Grand Prix.

Jeho forma z NOC 1982 popsal Rick Wayne: "New York zajímaly pouze lesklé, jako skála tvrdé svaly a Beckles jim je dal..." Dral se vzhůru po stupních Mr. Olympia. V roce 1982 skončil pátý, v roce 1983 sedmý, v dalším roce nastoupil na trůn Lee Haney a Beckles byl čtvrtý. Nejvýše dosáhl druhým místem v Bruselu 1985. Po prvním kole vedl Haney o jediný bod, Beckles byl o 29 let starší!

Celkem má na kontě téměř rekordních 13 startů na Mr. Olympia. V 80. a 90. letech pokračoval i nadále: třikrát startoval na Night of Champions, vyhrál Niagara Falls Pro Invitational 1991 a v San Jose vybojoval 5. místo. V roce 1987 vydal spolu s Billem Reynoldsem knihu Peak Physique. Po ukončení kariéry se stal úspěšným rozhodčím významných soutěží IFBB. Co je o Albertu Becklesovi méně známé, je fakt, že byl vegetarián. Dnes je mu 86 let a stále se udržuje v dobré formě. V roce 2001 byl zařazen do Síně slávy IFBB.

Albert Beckles - Mr. Albert Beckles - Mr. Albert Beckles - Mr. Albert Beckles - Mr. Mr. Mr. Britain - NABBA 1966 5. Mr. Mr. Mr. Britain - NABBA 1968 2. Mr. Mr. Britain - NABBA 1969 2. Mr. Europe 1970 absolutní vítěz, Mr. Universe IFBB 1971 absolutní vítěz, Mr. Universe IFBB 1973 1. v kategorii. Debut na Mr. Olympia 1975. World a Grand Prix výsledky doplňují mozaiku jeho dlouhé kariéry.

V roce 2025 se objevují poslední záběry s Shawnem Rayem a zprávy o jeho smrti. Datum narození bývalo uváděno různě; dnes se obecně uvádí 14. července 1930, ačkoli existují alternativní údaje. Albert Beckles se narodil v Bridgetownu na Barbadosu a po emigraci do Londýna začal svou cestu k nejvyšším metám kulturistiky. Jeho cesta byla poznamenána neuvěřitelnou délkou kariéry, vytrvalostí a komplexní strategií tréninku a diety, která mu umožnila zůstat na špici i ve věku, kdy jiní dávno odkládají náročné závody.

Infografika a zdroje

Tabuľka šampionov a startov na svetovej úrovni

tags: #albert #beckles #narodenie