Daniela Kolářová je česká filmová a divadelná herečka. Narodila sa 21. septembra 1946 v Chebe, ale detstvo a dospievanie strávila v Karlových Varoch, kde maminka pracovala ako účtovníčka v divadle.
Detstvo a prvé kroky v divadle
V Karlových Varoch poprvé stála na divadelných prknech v inscenácii pohádky Císařovy nové šaty. Jednoho dne půjčila svoji devítiletou dceru k účinkování v pohádce Císařovy nové šaty. Vůně rekvizitárny a dámských šaten malé školáčce učarovala: „Umělé ovoce, kachny, kuřata na tácu, různé zbraně, umělé květiny… Dámská šatná, ve které se líčily herečky, dvorní dámy. Létaly tam tuny pudru, každá měla svoji voňavku. To je pro každé dítě velikánská exotika. Tam jsem si prohlédla divadlo a přičichla k němu z druhé strany zezadu.“
V prvé polovině padesátých let nastoupila v Karlových Varech do první třídy. Ze vzpomínek na základní školu se Daniele Kolářové vybaví učitelka, které děti přezdívaly Pelácačka. Učila češtinu a ruštinu a v březnu 1953 před svými žáky hystericky plakala, protože zemřel soudruh Stalin. „Lili do nás strašné hlouposti. Nenávist k Německu, vyhrazování se vůči západnímu kapitalismu a tak dále,“ přibližuje Daniela Kolářová realitu první poloviny padesátých let.
Štúdium, školské divadlo a rozhodnutie pre herectvo
Na karlovarské střední všeobecně vzdělávací škole (SVVŠ) hrála ve studentském divadle malých forem (nejdříve pojmenovaném Štycháček, později Kapsa). Zkušenost se studentským divadlem Danielu Kolářovou přiměla přihlásit se k přijímacím zkouškám na divadelní fakultu. Původně sice koketovala se studiem Institutu tělesné výchovy a sportu, ale herectví nakonec zvítězilo.
V roce 1964 se Daniela Kolářová přihlásila na Divadelnú fakultu Akadémie múzických umení (DAMU) v Prahe. V roce 1968 absolvovala herectví na pražské DAMU. Přijímačky absolvovala se spolužačkou a kamarádkou Radkou Fidlerovou. Přijímací zkoušky se pochopitelně neobešly bez stresu. Kromě připravených monologů totiž uchazeč musí projevit i představivost a smysl pro improvizaci. „Dávají vám drobné etudy a v tom šíleném zmatku se snažíte něco vymyslet. Padají vám věci z rukou, zakopáváte… Byli hodní, slušní, nikdo tam nedělal žádné dusno,“ vzpomíná zpětně Daniela Kolářová.
Divadelná angažmá
Po absolutóriu v roku 1968 získala angažmán v Divadle S. K. Neumanna (dnešné Divadlo pod Palmovkou). V letech 1968-1970 byla v angažmá v Divadle S. K. Neumanna. Po dvou letech strávených v Divadle S. K. Neumanna nastoupila v roce 1971 do Divadla na Vinohradech. V roce 1971 se stala členkou Divadla na Vinohradech, kde setrvala až do roku 2015 a nastudovala tu řadu divadelních rolí ve významných inscenacích (např. Loupežník, Hamlet, Komu zvoní hrana, Věc Makropulos…).
Ještě intenzivněji se Daniela Kolářová divadlu přiblížila v době středoškolských studií. Herectví si nakonec zvolila za svou profesi. V Divadle na Vinohradech byli samozřejmě i herci, kteří se kvůli kádrovým problémům nevyhnuli četným profesním omezením. Ke změně divadelního angažmá Daniele Kolářové pomohl režisér Jaroslav Dudek, který coby bývalý režisér Divadla S. K. Neumanna v Libni ještě občas pohostinsky režíroval.
Kariéra vo filme a televízi
Svůj debut před filmovou kamerou si Daniela Kolářová odbyla ve filmu Hynka Bočana Soukromá vichřice podle literární předlohy Vladimíra Párala. Exteriéry se točily v Ústí nad Labem: „Práce s panem režisérem Bočanem byla hrozně hezká. Věděli, že jsem absolutně nepopsaný list, byli trpěliví.“
Režisér Jaroslav Dudek Danielu Kolářovou obsadil do role Káči v Takové normální rodince podle předlohy spisovatelky Fan Vavřincové. Tehdejší úroveň televizní techniky však štábu připravila nejeden svízelný moment. Pro Danielu však paradoxně tyto momenty patřily k nejzajímavějším: „Vypadávala takzvaná trasa, takže jsme třeba dvě hodiny seděli v šatně a čekali, než zase naskočila. Ale zato jsme při těchto prolukách zažili ohromné vyprávění.“
V 70. a 80. letech patřila mezi nejobsazovanější herečky v českej kinematografii aj televízii. Ráda vzpomíná na spolupráci s režisérem Zdeňkem Podskalským při natáčení filmu Noc na Karlštejně. Do srdce se jí vepsalo i setkání se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Menzelem na filmu Na samotě u lesa. Filmografia Daniely Kolářové zahŕňa i tituly ako Noc na Karlštejně, Na samotě u lesa, Léto s Kovbojem, Vratné lahve, Kawasakiho růže; v televizi pak např. Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Synové a dcery Jakuba skláře, Zlá krev, Na lavici obžalovaných, PF 77 či Život a doba soudce A. K.
Spolupráce so známymi autormi a ocenění
Do srdce se Daniele Kolářové vepsalo i setkání se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Menzelem na filmu Na samotě u lesa. V televizi byla opakovaně obsazena do seriálů podle scénáře Jaroslava Dietla. U televizní ságy Synové a dcery Jakuba skláře se na chvíli zastavme. Seriál je potřeba hodnotit v kontextu své doby, a proto stojí za zmínku, že výskyt vlídného kapitalisty a naopak komunistického funkcionáře s kompromitující minulostí nebyl v polovině osmdesátých let na obrazovkách normalizační televize standardní jev.
Za svoje účinkovanie vo filme Kawasakiho růže (2009) získala Českého leva za najlepší ženský herecký výkon vo vedľajšej úlohe. Je držiteľkou Ceny Alfréda Radoka a Českého lva.
Osobný život a rodina
Sňatkem s Jiřím Ornestem se Daniela Kolářová přivdala do rodiny plné výrazných uměleckých osobností. S Jiřím Ornestem byla dvakrát vydatá; z prvého manželstva, ktoré trvalo štrnásť rokov, sa im narodili dvaja synovia: Šimon a Matěj. Tchán Ota Ornest byl režisérem, dramaturgem, překladatelem a do roku 1972 ředitelem Městských divadel pražských. Mladší Otův bratr a básník Jiří Orten tragicky zemřel roku 1941. Nejmladší Zdeněk se stal Danieliným hereckým kolegou v Divadle S. K. Neumanna.
Politika, chartistická doba a spoločenské postoje
Jarní měsíce roku 1968 a obrodný proces Daniela Kolářová přivítala s nadějí a vírou, že nastalé změny přispějí k celkovému uvolnění. Heslo Socialismus s lidskou tváří však brala s rezervou: „Že by mě tato hesla naplňovala nějakou radostí a optimismem? Tak jsem je nevnímala, protože to všechno byli straníci, komunisti.“
Zpráva o invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy Danielu Kolářovou zastihla 21. srpna kolem čtvrté hodiny ráno. Bydlela v Holešovicích, kde ji zvonkem vzbudil soused s všeříkající větou: „Otevřete si okno. Obsadili nás Rusáci.“ V místech, kde je dnes Česká národní banka, jsem čekala na čtrnáctku, která jezdila do Holešovic. V boudičce na zastávce byl nalepený Dubček a někdo na něj namaloval hákenkrajc. Strhla jsem to a v tu ránu ke mně z protějšího chodníku přiskočili dva Sověti, vlekli mě do budovy burzy, kde tehdy sídlila televize, a říkali: ‚Kak molodaja i propagandist.‘
Po bezprostředních pookupačních měsících si Daniela vybavuje ujišťování členů KSČ, že tu cizí vojska zůstanou jen dočasně. Na prázdniny roku 1969 se s Jiřím Ornestem vypravili na Západ. Než se zavřely hranice, stihli jsme s mým budoucím manželem vyjet do Francie. Byli jsme v Normandii a cestovali jsme stopem. Ve Francii Daniela s Jiřím zvažovali emigraci. Brzy však usoudili, že bez perfektní znalosti jazyka by se jako herci v zahraničí neprosadili.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se jejich cestovatelské perspektivy omezily nanejvýš na občasnou dovolenou v Jugoslávii. Daniela Kolářová si zpětně nemyslí, že by posrpnový režim postupoval pozvolna. Zhoršení poměrů naopak vnímala jako velmi rychlé. Normalizační čistky nejdříve dolehly na média a kulturu. Podzimní měsíce roku 1968 zastihly Danielu Kolářovou v Divadle S. K. Neumanna: „V září začala divadelní sezona a teď tam chodili vyděšení lidi, kteří byli členy komunistické strany, a někteří se vstupem nesouhlasili, někteří souhlasili. Ti, kteří nesouhlasili, byli postihováni, třeba je vyškrtávali a dělali jim mzdové úpravy.“
Spolupráce, kolegovia a profesionálne vzťahy
Mezi její spolužáky patřili kromě jiných již zmíněná Radka Fidlerová, Jaroslava Pokorná, Monika Švábová, Jiří Ornest, Petr Svojtka, Ivan Vyskočil či Ladislav Potměšil. Ročníkovou vedoucí byla Libuše Havelková. Z dalších pedagogů lze zmínit režiséra Františka Salzera či herce Otu Sklenčku. Jan Přeučil s Danieliným ročníkem nastudoval několik textů z děl autorů absurdního dramatu.
U Vinohradského divadla Daniela Kolářová s Jaromírem Hanzlíkem neunikli ve vinohradském divadle tlaku ke vstupu do KSČ. Ke kandidatuře je přemlouvali Jiřina Švorcová, Světla Amortová či Jaroslav Moučka. „Říkala, jsem, že si to potřebuju rozmyslet. V Divadle na Vinohradech byli samozřejmě i herci, kteří kvůli kádrovým problémům nevyhnuli četným profesním omezením.“
1. Daniela Kolářová - Show Jana Krause 7. 4. 2021
Vybraná filmografia a televízne projekty (výber)
| Rok / Projekt | Poznámka |
|---|---|
| 1967 - Soukromá vichřice | Film - debut pri škole |
| 1973 - Noc na Karlštejně | Spolupráca so Z. Podskalským |
| 1976 - Na samotě u lesa | Setkání se Z. Svěrákem a J. Menzlem |
| 1980s - Synové a dcery Jakuba skláře | Televízna sága podľa J. Dietla |
| 2009 - Kawasakiho růže | Český lev - najlepší ženský herecký výkon (vedľajšia rola) |
Spoločenská a charitatívna angažovanosť
V 90. rokoch sa Daniela Kolářová angažovala aj v politike. V rokoch 1990 až 1992 pôsobila ako poslankyňa Českej národnej rady za Občanské fórum, posléze za Občanské hnutí. Po dvoch rokoch sa však rozhodla v politike nepokračovať a v posledných rokoch sa venuje predovšetkým charitatívnej činnosti. Je predsedníčkou správnej rady spoločnosti Duha, ktorá sa zameriava na podporu ľudí s mentálnym postihnutím a ich integráciu do spoločnosti.
tags: #daniela #kollarova #herecka #narodenie